Ztracené vzpomínky (téma minulého týdne)

7. září 2014 v 20:56 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Další
Lidé říkají, jak je noční obloha nádherná. Hvězdy jsou ale krásný, jenom když svítí, a kdybychom pod nimi tančili my...

Já už vím, jak moc je to dávno, co vše začalo. Stejně jako tohle mi připadá jako bludný kruh. Všechno se v něm opakuje. Tvé pohledy, má nepochopitelná přání, pocit, že nevím, co bys udělal, kdybys všechno věděl.


Dny se skládají pouze do mých metafor lásky a vášně, které většina ostatních lidí stejně nepochopí. Léto odchází, a připadá mi vyhaslý, kvůli nadcházejícímu podzimu. Vidíš, všechno má svůj důvod nebo příčinu. (Nevíš, na co právě narážím...?)

A těšila jsem se, jak budou současný dny nádherný, každou minutu se budu těšit na někoho - něco, co sem prostě a jednoduše nemůžu napsat. Obloha je právě posetá stříbrem jako mý nalakovaný nehty - a skoro stejně zářivá, jako něco, co znamenáš pro někoho. Haha, znovu opakování těch slov.

Myslím, že tyhle skryté významy nikdo kromě mě nemůže zcela pochopit. Což bylo cílem tohoto článku. A já si pamatuji každou minutu z oněch chvil před sto jedněmi dny, jako kdyby to bylo včera - jenom, když si na ně vzpomenu... A vím, kolikrát mě předtím napadlo něco, o čemž jsem strašně moc pochybovala. Jenže tehdy to bylo tak moc definitivní a vážné. Opravdu jsem dospěla k nějakému závěru, tam, okolo půlnoci, tvá tvář v mé mysli, ten hlas, nemohla jsem je vyhnat z hlavy, omlouvám se...

Mohla bych o sobě říci, jak jsem byla naivní kvůli tomu, co jsem si plánovala, že možná možná možná možná udělám. Přesto to o sobě nepovím. Ale: copak tebe nikdo nikdy neviděl úplně ve stejném světle jako já?

Bylo to jako... Jako svítání. Jako to, že občas v nějakém textu schválně píšu dlouhé věty. Zářivé barvy příchodu se začaly postupně rozléhat po obloze, pak však... Pak mě najednou pohltily úplně...


Nezáleží na tom, že bych věřila všemu, co se píše na internetu, nejsem taková. Přijde mi to nekonečný, jako vesmír. Nikdy nenapíšu, CO... Nemůžu. Jenže co když vesmír ve skutečnosti není nekonečný, jenom si to lidé myslí...? Stejně jako si tamto myslím já...? Co když kdesi následuje pád? Pochybuji, že hodně lidí ví o tobě tolik věcí, překvapivě.

Obloha se mezitím oblíkla do temně modrý a já stále nemůžu zapomenout a vím, že bych se měla cítit stejně strašně, jako kdybych spálila všechnu lásku světa, začala o tobě říkat samé hnusné, nepravdivé věci, jako třeba to, že jsi nevychovanej zmetek, a snažila bych se být úmyslně nepochopitelná jako tenhle článek, plná skrytých významů. Kdy mě to hraní na Paní tajemnou konečně jen přestane bavit. Tisíce věcí mi tě symbolizují nebo alespoň připomínají, možná chvílemi je celý můj svět složen jenom z tebe. Nevím. Stejně jako nevím spoustu věcí, avšak toužila bych je znát.

Pamatuješ si na jedenáctýho červa? Tehdy jsem si uvědomila, jak to je slepý. Nemůžu za to. Vím, že, ač možná tušíš, nemohl jsi nikdy úplně vědět, co se všechno prožívám. Tak stihne se vše rozplynout do temnoty? I s mými zatím nevyřčenými slovy.

'Life isn't how to survive the storm, it's about how to dance in the rain.'
(Taylor Swift)


Za chvíli začne padat podzimní listí, zatímco ty budeš na pár ostatních lidí působit úplně jinak, nejsi přece jako já, zatímco si budu tiše prozvěpovat písničky od Taylor Swift a zatímco budu mít pocit - pocit, že tohle všechno prostě nemůže zmizet jako mávnutí kouzelnýho proutku. A možná se mi znovu bude chtít plakat kvůli tomu samému, čemu se budeš smát.

Tolik věcí se mi díky tobě vybavilo, tolik ztracených vzpomínek jsem v sobě ukrytých našla. Pochybuji, že většině lidí se kdy vrylo do paměti přesně, co jsi řekl, nebo udělal, jako kdybys jim to tam napsal tužkou se zelenou barvou. A právě, že tužky se zelenou barvou neexistují. Nejde to, tohle prostě nejde, ne ne ne. Stejně jako nejde, aby byla pravda zároveň to, co jsem slyšela a vidím - rovnou před očima. Nevím, čemu mám věřit... Ale na druhou stranu... Měl. Bys. Vědět. Všechno.

Teď vysvitl měsíc, možná se na něj taky díváš. Je to krásný a zároveň zrazující a strašně překvapivý. Nadnáší mě to, zatímco padám. Vznáším se k nebesům, a přitom se mi podlamují nohy - ale pak by mohl následovat pád úplně dolů dolů dolů...

Dojemný písničky, který mi stejně tehdy nepomohly (spíš naopak :D), a přesto se všechno za těch pár měsíců změnilo. Připadá mi tohle všechno stejně jako před několika týdny a zároveň, jako kdyby to před těmi týdny taky bylo. A jak velká vůbec je pravděpodobnost, že se tvé myšlenky v poslední době vůbec stočily ke mně...?! no, když jsi ode mě tam - na pět tisíc patnáct kilometrů. Výkřik do tmy. Připomíná mi to, jako kdybych se vzdávala všeho, čemu jsem kdy věřila - a všeho, co jsi kdy napsal nebo řekl nebo udělal... Život je přece tak krásný.

Je to stejně těžké, jako kdybych se snažila zapomenout na všechno, co jsem kdy věděla....

...nebo jako tento (ne)pochopitelný článek - já vím, jak jsem v ukrytém smyslu myslela vše, co tu je napsáno - pochybuji však o ostatních lidech. Všiml sis těch rozporů? Jsou všude, i když tě vidím! Avšak o ně teď ani nejde. Protože se už nemůžu podruhé mlčky omlouvat.

Jde o to, že hvězdy krásný jsou - ale byly by ještě krásnější, kdybychom pod nimi tančili my...

...A všechna má dosud nevyřčená slova se už do temnoty noci stačila rozplynout...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lillen Blake Lillen Blake | Web | 14. září 2014 v 19:36 | Reagovat

I takový život někdy je. :)
Je pravda, že článek jsem úplně dokonale nepochopila, mohu se jen dohadovat, komu byl určen a proč - ale - mně určený nebyl, tak to nevadí :)

2 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 14. září 2014 v 21:26 | Reagovat

S tím nepochopením to úplně chápu :D Byl to úmysl...

3 Ilía Ilía | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 22:15 | Reagovat

Pochopíš, když napíšu, že to chápu i nechápu zároveň? I to se někdy stává a já nevím, jak mám ten pocit vysvětlit. Ale myslím, že mě chápeš..

4 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 9. února 2015 v 15:09 | Reagovat

Jo, chápu tě... Taky takový pocit občas mám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama