Recenze: Pan Davis - kapitola mého života

5. února 2016 v 19:24 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Další
Čus bus :D,

asi po sto letech vám přináším nějakou knižní recenzi! Tentokrát na knihu od mladé české autorky, která byla přinejmenším zajímavá...

Užijte si čtení,
Vaše Karolína Mirimë


Název: Pan Davis - kapitola mého života
Autorka: Michaela Červenková
Nakladatelství: Nová forma
Rok vydání v ČR: 2014
Počet stran: 104

Oficiální anotace
Někdy se dějí věci, které by se dít neměly. Věci, co ubližují. Ničí životy. Může taková doba přinést něco dobrého? Kathleen Riversonová přišla na to, že ano. Obyčejný příběh, který pro jednu malou holčičku znamená neobyčejně mnoho.

Proč jsem si knihu vybrala?
Autorku Pana Davise jsem znala z jejího původního blogu, který si před několika lety psala (nyní je zrušen). Četla i mou knihu - i proto jsem už delší dobu byla zvědavá na její tvorbu. :) Její dílko jsem si přála k Vánocům. Poštěstilo se mi - pod stromečkem jsem jej našla!

O autorce
Nyní sedmnáctiletá studentka pedagogického lycea, akordeonistka a hlavně velká knihomolka. Povídku Pan Davis - kapitola mého života začala psát ve čtrnácti letech (roku 2012). Po dlouhém odpočinku v šuplíku, znovunalezení a mnoha opravách se Pan Davis v roce 2014 dočkal vydání.
Její internetové stránky jsou: http://pandavis.webnode.cz

Děj
Pan Davis se odehrává během druhé světové války v Anglii.
Kathleen Riversonové je pět let, žije se svými rodiči a chůvou Joanne. Maminka holčičky ale onemocní ptačí chřipkou, proto se musí jít zotavovat do senatoria. Tatínka povolají na frontu. Chůva také odjíždí - pomoci příbuzným (její bratr bojuje ve válce též).
Proto se Kathleen musí přestěhovat na venkov k dědečkovi a babičce, které v životě neviděla. Opouští vše, co kdy znala - a dostává se do světa... do světa, kde nalezne mnoho nového.

Můj názor
Co jsem knihu poprvé uviděla, okamžitě mě překvapilo, jak je malá. Slyšela jsem o ní podobné zvěsti, ale stejně mne to zprvu zarazilo. Je formátu A6 (který se vejde dvakrát do A5) :).
Přestože je Pan Davis tak neobjemný, vešel se do něj příběh přibližně dvou let! Což obdivuji. Osobně bych nedokázala do malinké knížečky smysluplně vtisknout delší děj. Navíc já spíše čtu díla, která se odehrávají během několika týdnů/měsíců, takže to byla příjemná změna.
Děj je vyprávěn z pohledu retrospektivy. Nyní už dospělá žena vzpomíná, co jako malá prožila... Tento fakt mi také přišel zajímavý.
Je zvláštní, že přestože je kniha napsána z pohledu ich-formy, občas si přečteme rozhovor, u něhož nebyla hlavní hrdinka Kath přítomna. Tohle se asi také moc často nevidí. :)
Shrnula jsem věci, které mne nadchly, ale musím přejít i k nedostatkům.
Přišlo mi, že příliš velká část knihy není vypravování, ale popis děje. Kvůli tomu byla taková "stručná". (Což se k ní na druhou stranu celkem hodilo, nepopírám :D...)
Více se mi líbila její první polovina. Možná se ptáte proč? Ano, jako jedna z věcí za to mohly pravopisné chyby. Chápu, když se jich v nějaké knížce objeví třeba 5 nebo 8. Avšak zde, v krátkém dílečku, jsem jich našla více. Šlo hlavně o mě/mně, čárky a někdy o i/y atd... Občas mne to celkem iritovalo, ale říkám si, že podobné chybky jsou celkem nedůležité. Nesouvisí totiž se slohem ani literaturou jako takovou. :)
Mrzelo mě zbytečné opakování slov (objevuje se zejména v druhé polovině knihy). Zejména šlo sloveso "být"... Když něco čtu a objevím tyto "psací neduhy :D" v duchu si říkám, jestli by stejná část textu nešla napsat nějak jinak, aby se ona určitá slova neopakovala. Nechtěné slovo nahradit jiným však v Panu Davisovi šlo (většinou) celkem lehce.
A prostě mi přišlo, že začátek je celkově lépe napsaný... Ale tohle už nechci dále rozebírat.
Škoda, že autorka některé věci/události... více neobjasnila. Nevěděla jsem pak, jak to mělo doopravdy být... (Např. Proč Kath jela zrovna k Panu Davisovi, se kterým se vůbec neznala, a ne k druhému dědečkovi? V knize je napsáno, že ho měla. SPOILER: Proč maminka neřekla své dceři, když přišla k Davisovým na návštěvu, že se zotavuje? KONEC SPOILERU Ale podobných otázek by se našlo vícero... Bohužel, mohu se pouze domnívat důvody toho, že se dané události seběhly takhle a ne jinak.)
Ale abych nebyla moc krutá...
Hlavní pointu knihy jsem našla, přestože nemusí být hned viditelná.
Líbily se mi dobře vykreslené charaktery (- i když nemohly být v tak krátké knížečce rozepsány do detailů).
Rodina Davisových není nějak nápadně poznamenána válkou. Přestože si mohou dělat velké starosti (alespoň na první pohled si je nedělají), žijí normální život. Velkou část knížky jsou popisovány běžné dny malé Kathleen, ale přesto mně to nenudilo.
Určitě jde o oddychovou, milou knihu, která se lehce čte. Její čtení jsem si užila! Navíc má originální děj a napsala ji mladá slečna!

Hodnocení
Přestože Pan Davis - kapitola mého života není "můj žánr" (typ příběhů, které většinou ve volném čase čtu), bavil mne. Jde o knihu neovyklou, příjemnou, nenáročnou a roztomilou, u které můžete snadno vypnout. (Což myslím, že byl trochu úmysl...) Máte ji přečtenou opravdu za chvilku, je velmi krátká. Děj plyne pořád stejným tempem jako poklidná řeka a nikde nedrhne. Přesto jsem našla věci, které mi nevyhovovaly a píši je výše. Také si myslím, že by se toho z knížky dalo vytáhnout více... Celkově však určitě jde o dobrý počin. Zajímá mne, co Míša napíše dalšího :).
Přemýšlela jsem, jestli mám udělit 3 hvězdičky (60 %) nebo 3,5 (70%). Nakonec jsem se rozhodla pro:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 endiytss endiytss | 7. února 2016 v 15:53 | Reagovat

Ahoj, knihu jsem také četla :D a celkem se mi líbila. Knížka je vážně hrozně malinkatá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama