Rozhovor s Michaelou Červenkovou (Majkelinou)

29. května 2016 v 20:47 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Další
Ahoj,

připravila jsem pro vás rozhovor se sympatickou spisovatelkou Michaelou Červenkovou a bývalou blogerkou Majkelinou v jednom! Možná jste již zaslechli o její knize Pan Davis - kapitola mého života (na kterou jsem před pár měsíci napsala i recenzi). Pokládání otázek mě bavilo, i když jsem je vymýšlela narychlo, a jsem ráda, že jsem Majkí tímto způsobem vyzpovídala :).
Pokud se o knize nebo autorce chcete dozvědět více, pokračujte ve čtení :).

Tak ať se vám rozhovor líbí :)!
Mirimë


1. Mohla by ses na úvod představit mým čtenářům? :)
Je mi 18 let, ráda píšu, čtu a momentálně studuji na pedagogické škole. V roce 2014 jsem vypustila do světa miniaturku s názvem Pan Davis - kapitola mého života.

2. Jak a kdy ses začala věnovat tvůrčímu psaní? Co jsi tvořila nejdříve?
Tendence k vytváření příběhů jsem měla od dětství - vymýšlela jsem role plyšákům a plastovým zvířátkům. V jedenácti jsem začala mladšímu bráškovi vyprávět pohádky na pokračování a nechala jsem si svázat "knížku" o svém dětském pohádkovém světě.

3. V roce 2014 vyšla tvá první kniha, Pan Davis - o čem stručně pojednává?
V knížce se seznámíte s Kathleen Riversonovou, šestiletou anglickou holčičkou, která se narodila ve období druhé světové války. Ale co malá "cácorka" ví o mezinárodních konfliktech? Je jí jasné jen tohle: tatínek musí pryč a ona pojede k dědečkovi, kterého nikdy neviděla. Lidé často říkají: "Začátek jako z Letopisů Narnie." Kathleen vás v knížce provází svými zážitky a prožívá nová poznání. Těšit se můžete na spoustu úsměvných zážitků a jedinečný pohled na rodinné vztahy.

4. Docela by mě zajímaly věci okolo Pana... Jak přišel prvotní nápad? Kdy jsi tento příběh začala psát a jak dlouho trvalo, než jsi jej dokončila? Inspirovala ses nějakými skutečnými lidmi nebo událostmi...? Jen se rozepiš :D.
Mám nejasnou vzpomínku na to, že mi mamka v dětství vyprávěla o holčičce, která napsala moc dobrý příběh o vztahu fiktivní dívenky se starým pánem. Nevím, jestli se to doopravdy stalo, ale ten nápad se mi vždycky líbil. Léta mi ležel v hlavě, než v roce 2012 cosi secvaklo v mojí hlavě a jednotlivé dílky skládačky začaly zapadat do sebe - zrodil se nápad. Inspirovala jsem se skutečnými zážitky ze života dětí a vše spojila do celku, který drží pohromadě právě příběh Kathleen a pana Davise.

5. Zajímalo by mě, jak probíhalo vydání knihy.
V mém případě bylo samotné vydání vcelku snadným procesem, protože jsem knížku publikovala samonákladem. Díky tomu jsem s nakladatelstvím řešila v podstatě jen samotný tisk. Složitější byl proces přípravy do tisku - sama jsem si musela sehnat kritiky, co mi pomohli text vypilovat a zajistit si někoho na grafiku obálky a formátování textu. Na druhou stranu mi vyhovovalo, že jsem celou dobu měla nad vznikající knížkou kontrolu a mohla jsem si vymýšlet detaily - formát, rozložení stránek, fonty...

6. Říká se, že někteří spisovatelé při psaní poslouchají hudbu - pomáhá jim... Dělala jsi to a pokud ano, co sis pouštěla :)?
Muziku mám moc ráda, i při psaní ji poslouchám. Není to ale z důvodu, že bych v ní čerpala inspiraci, spíš při psaní nemám ráda ticho. Hudba mi pomáhá soustředit se. Jako příklad z doby psaní Pana Davise můžu uvést třeba Struggle for Pleasure od Wima Mertense.

7. Píšeš teď něco dalšího?
Nedokážu si představit, že bych s psaním přestala. Nejsem ale typ autora, který by co půl roku "vyplivl" další román, nechávám příběhy uzrát. Teď na jednom z nich nápadů pracuji, uvidíme, co se z něj vyklube.

8. Jaké máš oblíbené spisovatele a knihy? Můžeš vyjmenovat třeba i nějaké české...?
Mezi oblíbené knížky patří třeba Krycí jméno Verity od Elizabeth Weinové nebo Dárce Lois Loweyové. V české literatuře jsem si oblíbila báječnou Terku Janišovou a trilogii Erilian. Budete-li mít příležitost kouknout se na nějakou besedu s Teri, rozhodně doporučuji.

9. Máš nějaké další koníčky kromě psaní a čtení?
Dlouho hraji na akordeon (tahací harmoniku). Absolvovala jsem oba dva cykly na ZUŠ (jedenáct let) a učím se skládání. Zvlášť teď na jaře mě těší procházky po lese, ať už mám jít sama, nebo s kamarády. Ve škole mám ráda psychologii.

10. Co bys vzkázala lidem, kteří by taky jednou chtěli něco vydat?
Nebojte se kritiky. Na začátku je to hrozný pocit, když někdo vaše literární dítko rozseká na kousíčky a naznačuje vám, že by z něj měl být "Frankenstein," ale právě takové rady mohou dílu nejvíce pomoci.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí do budoucna :)
Díky za milou spolupráci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Resa Resa | 5. června 2016 v 19:47 | Reagovat

Pěkný rozhovor, ať žijou mladé spisovatelky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama