Povídka č. 6: Povedený školní den (2)

1. července 2016 v 14:07 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Další
Omlouvám se za rozdělení na 2 části. Bohužel, dovolený počet znaků na jeden článek je maximálně 40000...

Dojdu… no dobře, doběhnu do učebny č. 140, kde měl probíhat dnešní anglický jazyk. Stihnu to přesně na zazvonění. Funím námahou jako pes a sáhnu po klice u dveří. Už už začínám otevírat, když v tu chvíli se proti mně vyřítí nějaký spolužák… Prudce mi vrazí do ramen, až se mi samou bolestí zatmí před očima. Málem mě odrazí na druhou stranu chodby!!


"Jáááu!" vyjeknu a kousnu se do rtu.

Když už nevidím mnohobarevné jiskřičky, zaostřím a spatřím Hejdu, o němž náš učitel zpěvu tvrdí, že "je to chlap jak hora". Omluvně se usměje, zatímco se ze dveří řítí další žáci. Fík vesele poskakuje a z očí mu lítají jiskřičky radosti. "Odpadá nám ájina! Dobře!!" vykřikuje nadšeně a zeširoka se kření svými růžovými rty. Přímo z něj srší energie…

"Pšš, buďte zticha a OKAMŽITĚ se dostavte do vaší kmenové třídy!! Žádná jiná třída by tam v tuto dobu neměla přebývat," oznámí neznámá paní učitelka, která právě vychází z učebny anglického jazyka. Při svých slovech probodává očima nebohého Fíka, a ten, jako by vycítil její pohled, se otočí. Když vidí, jak je na něj paní učitelka naštvaná, zkazí to celou jeho upřímnou radost.

Stačí ujít jen několik desítek metrů, a jsme zase zpátky. Hned si všimneme nápisu na temně černé tabuli. (Mimochodem, kdopak má tento týden vlastně službu?): Dobrý den, vážení. Vrátím se zítra, parchantíci.

Panebože. Málem dostanu nějaký záchvat. Jen klid. Jen klid. Náš třídní se jmenuje Tomáš a máme ho právě na ájinu.

Zůstanu v šoku jako ostatní.

Jenže… co mělo všechno tohle znamenat?! A dozvím se to vůbec někdy?!

Nikomu se nápis nechce mazat, ale nakonec se o něj postará služba na tabuli. Všichni se dohadují, proč si pan Tomáš udělal takovou legraci… Nebo to napsal někdo jiný než on??
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Z myšlenek mne vytrhne začátek občanské výchovy. Probíráme středověk a jeho umělecká období. Paní učitelka se zmíní, že se dříve se ženami zacházelo hůře než s muži a že neměly taková práva jako oni. Koníček se na sebe znovu snaží upozornit poznámkami jako: "To je strašná škoda, že to u nás nemáme…" nebo: "Kdo to sem, do jednadvacátého století, konečně zavede??"

Odpoví mu pouze Fík. "Kvakvakva kvá…" zazpívá, a pak ještě několikrát za sebou zopakuje to samé. Vždy začíná celkem vysokým tónem, který se postupně snižuje. Čtvrté "kvá" je tedy ze všech "kvá" nejnižší. No jo, on dělá rád různé nezbedné věci. Každopádně nevím, jestli se svým nevhodným prapodivným kvákáním Koníčkovi snažil dát souhlas, nebo právě naopak…

Každopádně mě rozesměje, až zčervenám jako rajče. Učitelka občanské výchovy jej však napomene: "Fíku, konečně… se… utiš!!" Oddělí několik slov od sebe.

Fík na ni jen vyjeveně zírá.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pospíchám do učebny výtvarné výchovy a přemýšlím nad tím, že více legrací už s naší třídou dnes nezažiji. To by snad nebylo ani možné!

Ale to ještě netuším, jak se mýlím…

Do místnosti přijdu výjimečně ještě před zazvoněním, a posadím se na své obvyklé místo. Hodina jako obvykle začíná dříve, než skončí pětiminutová přestávka - paní Šimková namítá, že s námi chce stihnout pořádně probrat naše výkresy z minulé hodiny a začít něco nového…

Za chvíli si musím znovu stoupnout, protože naše práce vždy probíráme blízko speciálního stolu, kde leží. Když k němu dojdu, nahlas kýchnu. Půlka třídy se zasměje. Cítím rýmu v nose, a proto po kapsách začnu hledat kapesníky. V tu chvíli se ke mně otočí paní učitelka a celá rozzuřená vyjede: "Nevyrušuj, občas si s jinými třídami klidně povídám půlhodinu!!" Jakoby z jejích hnědých očí lítaly blesky… Všichni takové: "Chudááááááci…"

Ach jo - ta Šimková mě nenechá ani vysmrkat!!

Nakonec situaci vyřeším tak, že kapesník najdu, až paní profesorka zamíří pro práce ostatních žáků z jiných tříd. Chce nám prý dát "dobrý příklad". Nevšimne si toho. No jo, při jejích hodinách musíte smrkat hlavně nenápadně…

Po probrání našich výkresů a jejich zkritizování jdeme kreslit obrazy na téma "stínování". Při hodině zaslechnu, jak si kluci vykládají sprosté vtipy, které si "říkají dospělí". (Alespoň podle nich.)

Učitelka je okřikává slovy: "Utiš se, třído!" či "Nevyrušuj, třído!!" Protočím oči ke zdi… Nechápu, proč mé spolužáky oslovuje "třído" - copak nedokáže poznat, kdo zrovna mluví?!

Jednou jí ale rupnou nervy úplně. Zatne ruce v pěsti a zařve jako lev: "Budete tu tak dlouho, dokud se neutišíte!!"

Koníček na to: "Jupííí, nebudeme mít tělák!"
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Doufala jsem, že na tělocviku si konečně oddychnu od tohoto psychicky náročného školního dne.

Ne, nebylo tomu tak. Mé naděje se nakonec ukázaly být marnými.

Probírali jsme oční gymnastiku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 xxx xxx | 1. července 2016 v 15:32 | Reagovat

Dost o ničem, nuda.

2 Kája Kája | Web | 10. července 2016 v 12:53 | Reagovat

[1]: Díky za upřímný názor. Ale trochu ztrácí na hodnotě, když si dáš přezdívku "xxx" :).
Já vtipné příběhy moc nepíšu, tak jsem se o něj alespoň pokusila... Chápu však, že se nebude líbit každému :).

P. S. Promiň, že odpovídám příliš pozdě... Byla jsem víc než týden v Chorvatsku bez internetového připojení.

P. P. S. Zajímalo by mě, kdo jsi....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama