Povídka č. 7: Dvě síly, pravda a lež

4. září 2016 v 11:56 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Další
Zdravím ve školním roce 2016-2017 ♥.

Než se vrhnu na samotný článek, chtěla bych vás upozornit, že pro mě můžete hlasovat zde. Byla jsem přesvědčena, že jsem vás o tomto kole soutěže Literární kavárna už informovala, ale zjevně jsem se spletla...

Vím, že sedmá povídka z roku 2015 se zde měla objevit už o prázdninách, ale opravdu jsem nestíhala (zase se vymlouvám :P). Měla jsem dost nabitý program... Bohužel, příští dva tři týdny se na blogu neobjeví další článek (pokud nepočítám Dvě síly, pravda a lež (2) - to víte, blog.cz nebyl vymyšlený pro tvorbu několikastránkových příspěvků... ve Wordu), protože máme projektový týden a pak jedu na výměnný pobyt do Německa. Posléze budu muset dohánět věci do školy, opisovat sešity atd... však to znáte :). Začátek školního roku dokáže být pěkně hektický, zvláště, když člověk jede pryč.

Ale dost už okecávání... Úvahu, kterou si můžete přečíst po prokliknutí Celého článku, jsem posílala do soutěže Literární kavárna (velmi neočekávané :O), přesněji do jejího zářijového kola. Nebyla jsem vybrána mezi nejúspěšnější, ale i tak doufám, že se vám textík bude líbit! (Tentokrát je kratší, než jste zvyklí, takže se nebojte, že nad jeho pročítáním strávíte hodiny. Na téma Pravda a lež bych dokázala napsat daleko rozsáhlejší úvahu, ale asi před rokem jsem na to neměla náladu...) Máte ho zde v mírně upravené verzi.

Příště (a že to "příště" pravděpodobně nastane za delší dobu) snad už konečně můžete čekat vyhodnocení povídek napsaných roku 2015, které jsou publikované zde, na blogu.

Zatím plnými doušky užívejte školy (hlavně, abyste se neudusili) :D,
Vaše Karolína Kahounová neboli Mirimë

Dvě síly, pravda a lež

Pravda a lež jsou dvěma silami, které často člověk nepozná, přestože po tom velmi touží. Určitě jste již někdy zažili pocit, kdy opravdu chcete vědět, co je pravdou. V duchu se ptáte. Odpovědi se vám však stále nedostává. Je dost možné, že se nikdy, nikdy nedozvíte, co je jediná a skutečná - pravda. Může být docela jiná, než jste si představovali - a ani jediný člověk z celé Země ji nemusí tušit…

Krásná, malebná pravda a lež jsou jakýmisi pradávnými mocnostmi, které bez přestání ovlivňují vesmír. Každá tu má své určené místo. Obě existují ve vzájemné rovnováze, souladu. Protože kdybychom se stále setkávali jen a pouze s pravdou, jak bychom pak rozpoznali lež? Neznali bychom něco takového. A obráceně, kam by se poděla nádherná pravda, když bychom celý život žili ve spletitém klubíčku lží? Brali bychom jako hotovou věc, že nám ostatní lžou… o pravdě bychom ani nezaslechli…

Jak nepředstavitelná, krutá představa, že? (Ale pravdivá!)

…Stejně jako vše dobré a špatné má na světě místo.

Když popřemýšlím nad věcí, která se mně zdá jako pravdou, občas mne napadá zvláštní myšlenka. Myšlenka, která zní: Jak mohu vůbec vědět, že mé nápady jsou pravda? Proč lidé vlastně často předpokládají, že pravdivé je to, co si oni myslí? Vždyť je skrytá ve vesmíru! A oni ji nemusí znát, ani tušit. A tak, je vlastně samotná pravda vůbec pravdou? Tyto pocity se mi obtížně vysvětlují. Myslím, že abyste pochopili, jak všechno myslím, musí vás tohle napadnout samo…

Naskytuje se tu otázka - je lepší milosrdně lhát člověku, kterého mám ráda (popřípadě, kterého ani nemám v oblibě), nebo mu naopak povědět pravdu? Myslím, že dost záleží na situaci. Občas jsou lži nezbytné a mohou zachránit i život…

Ale někdy bych lhát nedokázala. Představme si, že mi někdo například poví, že mě miluje, ale jeho city bych neopětovala. Rozhodně bych nezalhala. Lež by mi přišla k dané osobě v tomto případě nečestná. Zasloužil by si znát pravdu… Také by nevěděl, na čem je, a to by mi k němu přišlo ošklivé.

Teď si třeba někteří klepou na hlavu, jak jsem naivní. Když se svěřuji s podobnými názory, občas to někdo naznačuje nebo přímo řekne. (Naskytuje se zde otázka - je tohle vůbec pravda…?) A dostáváme se k dalšímu bodu. Všímám si, že každý může brát určitý pojem či slovo jinak, než další. Je naprosto logické, že ho za svůj život pochopil odlišným způsobem. Pak často neví, co znamená skutečně a plácá nesmysly, třeba to ani netuší…

Všude čtu, že žijeme ve světě lží. Avšak jak tomu bylo před lety? Porovnávám minulost, kterou jsem nezažila, se současností. Řekla bych, že v určitých věcech se dříve obecně lhalo více, a v dalších naopak méně. Avšak tento názor je velice neobjektivní, nemám dáno něco podobného soudit…

Znám případy, kdy jsou lidé velice krutí. Přispívají články a podobně o věcech, aniž by znali jedinou a vzácnou pravdu. Píší je buď tak proto, že nemají dostatečné informace o tom, jak vše doopravdy je, nebo opravdu cíleně lžou. Často důležité fakty týkající se daného tématu "zakrývají". Mají z toho zisk. Avšak vliv médií dokáže být silný, proto přesvědčí nejednoho člověka… Ten pak je natolik ovlivněný, že opravdu uvěří tomu, co si přečetl, a tedy i nepravdám. Nebo si dělá předčasné závěry, které z textu přímo vyplývají úplně nepřehlédnutelně, skoro jako kdyby se najednou nad vaší hlavou zjevila pestrobarevná duha…

Často zažívám, že někdo lže o určitých lidech nebo skupinách, které ani nezná. Svými nepravdivými, neověřenými řečmi dokáže jedinou větou odsoudit tisíce, někdy dokonce i miliardy osob - tak náhle, jako kdyby se nyní do vašeho těla zasekl nůž…

***

Ano, žijeme ve světě obklopeni mračnem pravdy a mračnem lži. Někdy vládu získává pravda, stejně jako když vyjde slunce, jindy naopak lež, noc… A z těch se nikdy nevymaníme, ani kdybychom se snažili sebevíc… Plynou kolem nás, nekonečné jako čas… na věky věků.

Jen se s tím musíme smířit.


zdroj pinu (1. obrázek): https://cz.pinterest.com/pin/129267451777817138/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 smajlík123 smajlík123 | 13. října 2016 v 16:14 | Reagovat

Je to hezká povídka, nutí k zamyšlení, máš talent na psaní...
...není divu, když ti vyšla kniha :D

2 smajlík123 smajlík123 | 13. října 2016 v 16:15 | Reagovat

A ten první obrázek je super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama