Pravda

27. listopadu 2016 v 11:31 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Novinky
Dnes bych ráda vyšla na světlo s věcí, která pro mne hodně znamená.

Tímto článkem dost možná podkopnu samu sebe, ale rozhodla jsem se být upřímná - neboť pravda stojí výš než má hrdost.
Chcete vědět, proč jsem ještě nedokončila druhý díl své série, přestože první vyšel již před pár lety? Není to pouze tím, že O. (zkratka názvu) je o dost obsáhlejší, jak jsem již několikrát naznačovala. Jeden z důvodů, proč jsem příběh, který pro mne moc znamená, nechala dlouho ležet "ladem skladem", nadete pod .
Ano, byla jsem znechucená a zklamaná. V těch nejhorších chvílích jsem neviděla důvod, proč pokračovat dál.
Přijde mi, jako bych všechny své čtenáře (mám na mysli ty, kteří přečetli Poslání) nějakým podivným způsobem obelhala a hlavně - o něco je připravila...
Mé přiznání můžete brát jako omluvu.


S Posláním jsem udělala obrovskou chybu, něco, co si asi nikdy nepřestanu vyčítat. Neměla jsem ho nechat publikovat, alespoň ne za takových podmínek. Chápu, poslední věta může znít celkem zvláštně až divně - co jsem to za člověka, že lituje vydání vlastní knihy? Avšak pojďme se na realitu podívat zblízka...
Kvůli těm, kteří neznají příběh zrození CZS, musím vše vysvětlovat obšírněji. Prvotní nápad mne trknul, když mi bylo jedenáct let (hrubou dějovou linku budoucího Poslání jsem vymyslela, když jsem stála ve školní řadě na oběd a nudila se... jen nedůležitá poznámka pro odlehčení). Po několika dnech, ve kterých jsem všechno promýšlela, jsem se pustila do psaní. (Pokud chcete vědět více, klikněte zde.)
Celou knížku jsem dokončila za několik měsíců, krátce po sývch dvanáctých narozeninách. Posléze jsem celé dílo zkontrolovala... Jenže jedna korektura nakonec nestačila.
Když mi nakladatelství v r. 2013 schválilo rukopis k vydání, měli u sebe onu starou verzi, jež se od nynější knižní asi celkem odlišovala. Od posledních úprav uplynulo několik let. A já jsem vycítila, že Poslání potřebuje nějakou novou.
Do finální korektury jsem se pustila se zápalem. V hlavě jsem si vytvářela seznamy věcí, které můj text MĚL obsahovat, avšak mnohé zatím nebyly zapsány ani mezi jeho řádky. (Právě trochu narážím na O... No, jemu se budu věnovat jindy.)
Určili mi (alespoň přibližný) termín, do něhož mělo být všechno hotové...
Což se nakonec ukázalo být jako zásadní kámen úrazu. Čas mě tlačil.
Pamatuji si, jak jsem toužila, abych se svým dílem mohla zabývat více... Avšak uvědomovala jsem si jednu věc. Pokud bych se řídila pouze svou intuicí, pravděpodobně bych to nestihla. Opravdu jsem na práci neměla jenom psaní (a čtení, abych byla přesná). Rodiče mi vymlouvali mou "pečlivost" (zvláště mamka), mysleli si, že se s tím zbytečně patlám.
Připisovala jsem spoustu nových slovíček, vět a informací - jen málo jich mazala. První díl byl vlastně všechno - a nic v porovnání s těmi zbývajícími (které jsem už tehdy měla krásně rozplánované.) Toužila jsem vyhovět svým vlastním požadavkům - a přitom jsem chtěla musela jít stále dál. Ne, opravdu jsem nemohla dumat nad každou druhou větou, kterou jsem kdysi napsala (což si mimochodem dost odporovalo mé zpomalené nátuře).
Špatné okolnosti neprospívaly dílu po textové (neboli slohové) stránce. Neboť spěchání mi znemožňovalo příběh vidět... z jakéhosi "nadhledu", jako celek. Víte, co mám na mysli... Ženete se městem, někoho se stále snažíte najít, hlavou vám víří oceán myšlenek nad tím, co se nejdůležitějšímu člověku ve vašem světě mohlo stát. Rozhodně existuje větší pravděpodobnost, že byste se s ním setkali, kdybyste se dokázali zastavit a pořádně se rozhlédnout kolem sebe.
Datum vydání mé knihy se mělo posunout - což jsem si jasně uvědomovala. Avšak bála jsem se cokoli změnit... V nakladatelství je vše rozvrženo dopředu - do kdy mají být hotové určité tituly, kdo má mít zrovna tohle dílo na starosti atd. Co by se stalo, pokud bych něco namítla? Třeba by Poslání nikdy nevydali...! Navíc bych mnoha lidem mohla přidělat zbytečné starosti, dokázala bych z vše, co bylo naplánované.
Občas si říkám, jestli ona velká, narychlo udělaná "korektura" Cestu za spásou - Poslání spíše nezhoršila než zlepšila. Dost možná ano. Udělala jsem chybu, měla jsem bojovat - ale kdybych se znovu stala tou dívkou před třemi lety, opravdu bych se zachovala jinak...? Nejsem si jistá.
Jen vím, že šlo o věc, na níž mi tolik záleželo. Nebyla to "pouze" jakási stará povídka, se kterou jsem měla ambice vyhrát literární soutěž.
A já jsem všechno zkazila...
U mě snad žádné vítězství zároveň neznamná porážku. Protože všechno je prosoupeno opaky, jež patří do každé situace, povahy lidského tvora. Možná, že i celý svět je založen na teorii protikladů.
Avšak skoro nikdo si neuvědomuje, že bílá je tím nejsvětlejším odstínem černé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama