Tři příběhy

27. prosince 2016 v 19:59 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Novinky
Ahojky,

před pár dny jsem zjistila, že jsem ztratila svých pět (přinejhorším osm) DŮLEŽITÝCH papírů, na nichž jsem měla rozpracované nápady na delší příběhy. (Mimochodem, opravdu nechápu, kam se mohly podět, snažila jsem si je dávat vždy na stejné místo. Že by se v našem domě objevil duch čtenář :O? :D) Bohužel si nepamatuji ani polovinu věcí, které jsem si zapsala. Avšak, jak se říká, všechno zlé vede k něčemu dobrému. Toto nešťastné zjištění mne totiž uvrhlo nejen do smutku, ale přineslo mi dokonce jeden nápad - svěřit se vám s deseti plánovanými sériemi! (V jednom případě jde o samostatnou knihu, abychom byli všichni přesní.)
Občas se mi totiž stává, že i z počítače znenadání zmizí soubor nebo jeho část. (? vážně nechápu.) Pokud nenastane blogová apokalypsa - v což pevně doufám - tento článek zde zůstane navždy. Jde o nejméně riskantní způsob, jak nepřijít alespoň o základy námětů, o něž se s vámi chystám podělit.
...Zároveň však jde o dosti nepraktický způsob - nebudu vám přece sdělovat všechno -, ale je lepší než nic. Počítejte s tím, že soupis může vypadat poněkud neuspořádaně. U několika bodů si pamatuji téměř všechno, zatímco u většiny zbylých si nevybavuji ani hrubou dějovou linku (řečeno napsáno s nadsázkou).

Zajímá mne, který vás přitahuje nejvíce :),
Karolína
P. S. Teď se jdu modlit, aby některý domorodý americký kmen neoznámil zánik blogu.cz v roce 2017 podobně jako Mayové konec světa 2012. Informujte mne, pokud by se něco podobného chystalo. Děkuji.



Cesty ztracených duší

kdy mě poprvé napadla alespoň část námětu: letní prázdniny 2012 (zřejmě srpen)
žánr: Jednou jsem se snažila specifikovat žánr tohoto příběhu. Zjistila jsem, že to nedokážu... a právě jakási neurčitost se hodí k jedné z hlavnějších myšlenek Cest ztracených duší, takže jsem nakonec byla ráda. Myslím, že zde takřka zásadně jde o myšlenky, činy, názory a morální hodnoty - přesto, filozofický nebo psychologický román to není. Je zároveň fantasy, historickým, detektivním, dobrodružným, akčním, romantickým, vtipným, depresivním... a chvílemi dost reálným, jakoby všedním. Možná jste již pochopili, že právě sem vlákám svoje nevyšší cíle...
děj: Evropa, Česká republika (obojí: ČR v roce 2012, území České republiky na přelomu 8. a 9. století)
předpokládaná délka: 3 díly (Nedotknutelná...atd.)
hlavní postavy: Miriam Gabriela Kočičáková, Arnell, Patrik Kitičuk, temný (a trochu podivný) pocestný, Yódness
vedlejší postavy (ale mají zde svou úlohu): Zdislava Neználková, Coinenn, "druhý" Měsíční vlk, Matyáš Jujáček, Světlana Cremerová, Hilgranda
(sezařeno podle důležitosti v plánovaném prvním dílu)
bytosti: lidé, Měsíční vlci, tvorové pekel

obsah: Příběh o tom, že všichni jsou s ostatními jakýmsi způsobem propojeni. Že existence každého z nás má dopad na celý svět a může mu přinést jak zkázu, tak novou úchvatnou éru. Pamatuje - maličkosti dokáží ovlivňovat celé dějiny...
Na první straně je... Miriam, hloubavá, ale trochu složitá dívka, přestupuje z jednoho gymnázia na druhé, které se pyšní velmi dobrou pověstí a kvalitou kantorů. Do kolektivu v nové třídě však nezapadá, což ale není jediná věc, jež ji trápí. Copak Kniha nemůže dokázat změnit všechno?
Opravdové pochopení (a zároveň nepochopení) nalézá v podobně starém chlapci, učiteli nenáviděným, mnohými dětmi "zbožňovaným" (ten rozdíl mezi slovíčkem famous a popular :3) Patrikem. Ačkoli chlapec o tom nemá ponětí, postupně odhaluje jeho duši. Začíná ji fascinovat... a nejen ona Miriam na kamarádovi a nepříteli znepokojuje.
Sled mnoha hrůzostrašných událostí přináší otázky, nad nimiž dříve nedumala...
A pak všechny časy začínají splývat dohromady, ponořovat se do sebe navzájem.
A na té druhé... Princezna Arnell žije na našem území v době přelomu osmého a devátého století. O daném období se takřka nic neví... jakto, že se na něj zapomnělo?
Je zvláštní, že vždy, když Arnell pohlédne do zrcadla nebo spatří svůj odraz na vodní hladině, vypadá jinak než ve skutečnosti, velmi zkrásní. Tento rozdíl se brzy začne až nebezpečně prohlubovat... Jelikož pro ni nikdo nemá pochopení, nezbyde jí nakonec nic jiného než hledat pravdu u tajuplných Měsíčních vlků??
Šlechtična se má brzy začít vdávat. Připadá jí však, že je na svatbu příliš mladá. Občas to vypadá, jako kdyby myslela jako někdo... Někdo...
...Z budoucnosti...
Jejich cesty se spolu setkají, stejně jako stezky osudu mnoha ostatních...

ukázka:
(psáno před více než dvěma lety)
Sedl si na kraj prvního schodu a povytáhl si kalhoty, jako by mu trochu padaly. Miriam přemýšlela, o čem si s ní chce promluvit. Nejspíše o včerejšku nebo celkovém "kamarádství" s ním.
Rukou naznačil, že se má posadit vedle něj. Udělala to. Trochu se k němu přimáčkla, aby studenti gymnázia mohli volně procházet kolem nich. Občas přemítala nad tím, jestli je opravdu stejně vysoká jako Patrik. Teď si uvědomila, že nejspíš ano, na centimetr. Měli oči, rty a ramena v naprosto stejné úrovni.
"No," odkašlala si pomalu. Měla dojem, že musí něco říct. Nakonec pečlivě zvolila slova: "Já jsem si s tebou také potřebovala promluvit."
"Hledal jsem tě. A jsem rád, že našel." Široce se usmál. Kolem očí se mu trochu udělaly vrásky smíchu.
Miriam zuřivě pokývala hlavou. Právě po schodech přicházely nějaké dívky ze sekundy až tercie. Jedna černovláska řvala: "Jídlo, no miluju fakt naše UHO… Hele!" ukázala na dvojici nehtem potřeným neonovým lakem. "Tohle nemůžou být puberťáci! Haha, ani nikdo neví, že jsem právě použila odborný výraz!! Jenom já! Jo, ale jimi nemohou být, protože nejsou stydliví, podle toho, jak jsou tady u sebe blízko a já… No a všichni puberťáci jsou stydliví!!"
Dvě kamarádky, které šly s ní, protočily oči. Jedna po Miriam vrhla letmý pohled a řekla: "Tyto holubičky jaksi nekukají…" Seběhly dolů a Miriam je už neviděla.
Vyjeveně pohlédla se na Patrika, který pobaveným výrazem probodával velké prosklené okno nad schodištěm. Měl mírně zakloněnou hlavu. Avšak v jeho pohledu našla cosi tak hlubokého, až se jí sevřelo srdce. Nebylo to, jako by se díval na ulici pod nimi, ale někam dál, skrze ni… Až na samotný okraj světa…
"Co to… Co to mělo znamenat?" zašeptala. Pokusila se uklidnit svůj zrychlený dech.
"Vzpomeň si na jednu nejmenovanou rusovlasou učitelku občanské výchovy. Všemi milovanou."
Věděla, koho má na mysli. Ale jakou vidí paní Schmiderová souvislost se stydlivostí a pubertou?!
Upřel na ni pohled, a když se stále tvářila nechápavě, dodal: "Má ve zvyku občas prostě všechny shrnovat do jednoho, jako kdyby byl každý jako ten druhý. Stejní. Neoriginální."
"Aha," řekla po chvíli rozváhání.
Mlčel dlouho. V obličeji měl skrytého pořád něco vážného, až se z toho roztřásly Miriam ruce. Bez toho, aby na ni pohlédl, pravil: "Řekni mi to, co mi chceš sdělit. Dámy mají přednost i v mluvení."


Všechny barvy očí

kdy mě poprvé napadla alespoň část námětu: zima 2012-13, pak léto 2013
žánr: dystropie, romantické (ale vymýšlela jsem, když jsem dystropický žánr moc neznala)
děj: budoucí svět, možná "Britské ostrovy" (ale i ostatní země)
předpokládaná délka: 2 díly
hlavní postavy: následovnice, chlapec beze jména, "šlechtična" (nedá se z dnešního pohledu říci, že by patřila do urozeného rodu), šlechtičnina láska
vedlejší postavy (ale mají zde svou úlohu): reportérka televizního zpravodaje
bytosti: jen a pouze lidé

obsah: Často slyšíme, že hodnotit lidi na "první pohled je špatné". Ne všichni se tohoto pravidla drží a ještě horší je, pokud slovo "pohled" myslíme doslovně...
Když se ta nejhodnější žena setká s nejstrašnějším mužem, co z jejich předpokládané nenávisti může vzejít?
V blíže neurčité budoucnosti nastane obrovská přírodní katastrofa, jež zničí moderní svět. Sejde se jistá skupina povětšinou významnějších lidí, kteří vymyslí, jak ovládnout ostatní, a nastolí nový systém. Nový systém, na jejichž vrcholu stojí oni.
Vytvoří zvrácené náboženství. S pomocí dvou největších lidských utlačovatelů, strachu a bolesti, se jeho myšlenky rozšíří i do mozků těch žijících v nejodlehlejších končinách.
Celá společnost začne věřit, že tmavohnědé oči jsou správné. Pouze lidé, příznačně hrdní nad správným odstínem barvy svých, budou opravdu dobří. Dříve se nikdo nemohl pyšnit jinými a před katastrofou se všichni chovali správně, neboť nad nimi dohlížel Dobrý bůh. Pokud se vaši pra...potomci narodí s výrazně, safírově modrýma očima (no, všechny děti se rodí modroocí... přesněji, pokud se jejich oči nijak nezmění) nebo s průzračně šedýma či zelenýma jako jarní tráva, nedostanou možnost mít právo na život jako ti, kteří budou "jiní". Zlý bůh takové posedl...!
V šesti až sedmi letech budou děti odváděny od rodin na speciální přeměření, kde jsou zkoumány - jak již dokážete uhodnout - jejich oči. Špatní budou zavírnáni do kempů s nepříliš dobrými podmínkami k životu, odkud nikdy nevyjdou. A někteří z nich se narodí k tomu zemřít...
Pokud malým lidem bude nakloněna štěstěna - nebudou označeni jako zcela dobří ani jako úplně zvrácení - mohou vést docela obyčejný život. Avšak i oni mívají rozlišné podmínky...
xxx bude patřit mezi ty, jež se mohou radovat. Bude vychovávána k nenávisti k lidem s jinak zbarvenýma očima, než má ona sama. Bude vybrána jako následnice panovnice jednoho úseku Země a k této úleze bude řádně připravována. Avšak... bude zázračná tekutina seslaná nejdůležitějším, Velkým nebo Slunečním, bohem, opravdu nadpozemská?
Nezapomínejte, co lidé dokáží vytvořit, aby se má vize nestala pravdivou.


Když se příběh stane skutečností

kdy mě poprvé napadla alespoň část námětu: první polovina roku 2012
žánr: fantasy, dobrodružné
děj: USA, Kanada, poblíž San Francisca (obojí: 21. století, před mnoha stovkami let), svět xyonů
předpokládaná délka: jednodílné + možná prequel
hlavní postavy: Ash Bloom, Aon, Avriliina sestra, Avrilia
vedlejší postavy (ale mají zde svou úlohu): Angie FlowerRose, May Kristin, Menelek
bytosti: lidé, xyoné a jejich duchové, Oni, přetvořená zvířata

obsah: Dávej si pozor na to, co si přeješ. Má se to tendenci vyplnit - tím nejhorším možným způsobem.
Jeden ředitel... Jeden příběh... Jeden osud...
Ash Bloom je úplně obyčejný jedenáctiletý chlapec žijící poblíž San Francisca. Avšak jednoho dne, kdy narazí na záhadné runy a zjistí svůj osud tím, že se podívá do minulosti, se jeho život nadobro změní... Vedle jednoho z nejvýznamnějších kalifornských velkoměst se, zakořeněné v zemi tisíce let, skrývá pradávné poselství od původních obyvatel Ameriky.
Ash sní o vydání vlastní knihy, na níž usilovně pracuje. Jeho rodiče ho ale v největší zálibě nepodporují, naopak jej odrazují. Kromě občasných pocitů zklamání působí jako šťastný a poměrně oblíbený kluk - což se změní poté, kdy zachrání svou spolužačku před bandou šikanátorů. Pokud by věděl, jaký bude mít jeho čin následek, rozmýšlel by nad ním dopředu dvakrát.
Dvakrát také začne mít pocit, že se zbláznil. Avšak později pochopí - byl pouze svědkem předzvěstí události, která se vlastně již stala. V chlapcově příběhu...
Rozzuřený ředitel školy roztrhá popsané papíry jeho knihy o záchraně světa, kde je hlavním hrdinou právě Ashovo alter-ego. A on se spolu se zbytkem světa dozvídá jednu nemilosrdnou pravdu - jeho příběh se stává skutečností. Všechno, co napsal, se začíná uskutečňovat doopravdy. Ashovi zbývá stát se svou vlastní ne tak úplně vymyšlenou postavou...
Vydává se na pout plnou, pro něho, známých situací. Avšak netuší, co by se stalo v případě, kdyby zareagoval jinak, než ten kluk na papíře...
A ještě víc ho straší myšlenka - co se přihodí v místě, kde padla poslední tečka nedokončeného příběhu?

ukázka:
(psáno před více než čtyřmi lety)
Už se jim neubránil a začal přemýšlet. Tentokráte nad tajemným parkem, v němž se nacházel.
Ano, vědci snažili vybádat, co by tajemné pokroucené runy mohly znamenat. Avšak nepodařilo se jim to. Zjistili jen, že fontány tu musely vzniknout před mnoha a mnoha tisíci lety a ještě něco zvláštnějšího - byly udělány z dosud neznámého odolného materiálu, který vydržel hodně. Proto se fontány dochovaly až do dnešních dnů…
Vědci pátrání před několika roky vzdali a v týdenních novinách New Wilow Huffy se konstatovalo něco v tom smyslu, že runy budou jen nějaké nevýznamné obrázky. A že je normální, že materiál z dávných dob byl jiného složení…
Avšak Ash tomu nevěřil. Vždyť ani moderní technologie nedokázaly odhalit, co tohle všechno bláznovství s fontánami znamená, a to už je co říct. Mohly alespoň vyzvědět, jak jsou fontány staré - což se ostatně nepodařilo zjistit, jen to, že jsou hodně věkovité - a nebo odkud zvláštní horniny pocházejí - ne, nedokázali to… Ale Ash se moc v technologii nevyznal, spíš ho to táhlo ke přírodě - jako dnes už málo dětí - takže to mohlo být jak chce, dokonce v čísle těch novin bylo popsáno, jak stroje pracovaly, co byly zač, a proč to nedokázaly zjistit… Ash to tehdy moc nepochopil a když o tom "velkém tajemném průzkumu", jak ho sami lidé nazývali, hledal na internetu, stejně mu to příliš mnoho informací nepřineslo, staré vzkazy několik let internet neuchovával, věděl to z vlastních skutečností…
Pamatoval si, co tehdy v novinách řekl jeden uznávaný odborník, ale byla to vlastně žena. Té věřil… Přesně si pamatoval co bylo onehdy v novinách psáno: "
"Věřím, že tajemství parku v městečku Wilow Huffy se podaří objasnit. Není přeci možné, aby moderní technologie neuměly zjistit alespoň něco z toho, co si přeje vědět celý svět. To jako že by horniny pocházely ze samotných hlubin oceánů a byly vyrobeny z neznámého kovu nebo že by snad pocházely z dosud neprobádaných míst? Nemožné. Já osobně věřím, že runy mají nést nějaké poselství a že se nám je alespoň někdy podaří rozluštit..."
Vzpomněl si, kdy jako sedmiletý letěl letadlem na hory blízko země zrovna nad tímto parkem. Čerstvě si pamatoval, jak viděl to velké tiskací A sestávající z fontán… To A… A on byl zrovna uprostřed čárky, která spojuje dvě nohy A…
A jako Ash…
Uvědomil si, že pohledem doslova visí na fontáně.
Jasně, že vědci některé z fontánek opravili - ty nejméně poškozené zubem času. Zjistili přitom, že všech šest fontán dříve mělo větší tok, a že tryskaly až k obloze… Ale kam dopadaly? Na zem, a tam se všech šest čistých pramenů spojilo do rybníčku, které pak vytvořili krásné modré A…
Ale proč zrovna A?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hewy Hewy | 28. prosince 2016 v 11:02 | Reagovat

Tve napady jsou velmi originalni. Nejvic se mi libi posledni navrh, protoze je tak nejak uplne jiny nez ty dnesni tuctovky.
I ja mam problem soustredit se na jednu knihu. Kterou bych chtela dopsat. Pokud si vypiplas jeden navrh, a pustis se s chuti do toho, dotahnes to daleko :)
Ps: Cim vic malych povidek, tim lepe bude napsany knizni pribeh. Proto procvicovat, procvicovat, procvicovat :))

2 Mirimë Mirimë | 28. prosince 2016 v 14:58 | Reagovat

[1]: Děkuji za milý komentář :). Občas mám problémy se soustředit na jednu plánovanou knihu (nebo sérii), ale myslím, že v nynější době se mi to daří. Pracuji na druhém dílu své trilogie (do nápadů zde není zahrnuta) a už se pomalu chýlím k jejímu konci! :) Samozřejmě se ve psaní procvičuji, zúčastňuji se různých soutěží a i když mám občas úspěch... podle mě to automaticky nefunguje způsobem "čím víc malých příběhů, tím lépe napsaná kniha". Umění je neskutečně ošemetný způsob vyjádření lidské mysli ;).
P. S. Mimochodem, ukázky ke CZD a KSPSS se mi nezdají moc dobré... Vybrala jsem části textu, které mi přišly obsahově zajímavé nebo se nějakým způsobem hodily k příběhu.
P. S. S. Druhý článek ohledně mých nápadů nečekej. Přijde mi příliš riskantní dávat na internet všechno :D.

3 Resa Resa | 30. prosince 2016 v 9:22 | Reagovat

Vytvořit v dnešní době něco originálního musí být velmi těžké, ale tvoje nápady mají určitě něco do sebe...😀
Nejvíc se mi líbí tvůj druhý nápad: Všechny barvy očí.

4 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 30. prosince 2016 v 16:57 | Reagovat

[3]: Děkuji! :)

5 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | 31. prosince 2016 v 11:34 | Reagovat

Všechny barvy očí - 1 hlas
Když se příběh stane skutečností - 1

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama