Rady pro pisálky - jsou pokaždé přínosné?

31. prosince 2016 v 11:33 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Další
Milý čtenáři,

opravdu nevím, jakými slovy mám začít můj názorový příspěvek. Jeho poselstvím je pomoci některým lidem a objasnit, proč si myslím, že řídit radami popisujícími, jak máme psát, není vždy dobré. (Zdůrazňuji ono slovíčko VŽDY.) Snad nebudu působit moc divně - já vím, že mnozí jim bezmezně věří. Avšak dané téma se mě přímo týká, tak proč nevyjádřit svůj vlastní názor?

Tomu, komu se dnešní příspěvek podaří přečíst až do konce, tleskám,
Mirimë (Karolína Kahounová)


S tvůrčím psaním jsem začala již před mnoha lety a vždy jsem tuto činnost milovala. Bavilo mě (a samozřejmě stále baví) vymýšlení příběhů, které se nestaly, vytváření postav jakožto protagonistů, které jsem nemilosrdně vložila do děje, aniž bych jim nabídla možnost výběru. (:D)
Když jsem se asi v deseti letech dostala do blogového, přesněji blogově-literárního světa, začala jsem navštěvovat stránky týkající se právě jednoho z odvětví umění. Hádejte, kterého :). Alespoň čas od času jsem se na některou z nich mrkla, abych si ujasnila vlastní myšlenky. S mnoha věcmi, které jsem přečetla, jsem souhlasila - a když jsem je viděla rovnou před sebou, na počítačovém monitoru (nebo v monitoru?), jejich autoři mi nevědomky pomohli pochopit své názory.
Postupem času jsem začala přicházet na jednu věc... Občas si rady jednoho člověka výrazně protiřečily! Jako by si ani neuvědomoval možnosti, jež mohou nastat. Protože někdy nenadejdou vzejmutí přes povrch - bez lidské touhy pro jejich uskutečnění.
Jakási "kritika pro všechny" totiž nezohledňuje konkrétní literární díla, dívá se na ně příliš obecně... Dnes budu mluvit o extrémech, s nimiž jsem se na českém internetovém rybníčku setkala. A nejen na něm.

- Lidé nemají hrozný dar stejného vnímání - tuto poznámku byste mohli brát jako nadbod ostatních. Když napíšou dejte do příběhu napětí, očekávají, že se jim nově vložené prvky tajemna, hrůzyplnosti, jejichž úkolem je v nás ovládnout srdce, aby bušilo prudčeji a rychleji, budou líbit. Nakonec může hodně maličkostí i větších, důležitějších ingrediencí příběhu/básně vyjít obráceně, než by poradci chtěli. Mnoho věcí pochopíme jiným způsobem, než jak je oni měli na mysli - předtím, než se rozhodli publikovat článek.

- Mají být postavy propracované, nebo povrchní? - Mnozí se zřejmě domnívají (a nyní navíc narážím na spousty recenzí, s nimiž jsem nesouhlasila), že hrdinové příběhu mají být vytvářeni podle jakéhosi předurčeného schématu. (Nemluvím o profilech, kde si můžete rozvrhnout povahu, zájmy... ty dovedou být ku prospěchu všem). Avšak, stejně jako v realitě, předsudky dokáží být dosti zrádné. V právě probíhající chvíli mi došlo, že mnoho masami oblíbených postav jsou vlastně celkem jednoduché povahy (každopádně v knize nejsou tolik rozkreslené). Lidé v realitě bývají jiní - ne jednopovrchní, ale trojrozměrní.
Když čtu, jak někomu vadí, že se postava jedná neúměrně na svůj věk, chytám se za hlavu. Copak jste se nikdy nesetkali s někým chovajícím se jinak, než by měl? Opravdu (dle vás) není možné nezapadat do prosté většiny...? Ne, vážně se nestotožňuji s popsaným způsobem uvažování.
Nesouhlasil/a s názory ostatních postav na xxx (dosaďte si konkrétní jméno) a TAK mě do vadilo! Ach, jak ubohé. Toužíte snad po zjednodušeném světě...? I v běžném životě se názory týkající se někoho liší!
Abych uvedla bližší příklad... Dost se zajímám o psychologii a vím, že když se lidé dostanou do velkého stresu, chovají se jinak než obvykle. Jde o naprosto normální jev! Což si kritici (připomínka - mluvím o extrémech!) při čtení v pohodlí domova zřejmě nechápou. Nevidí krásy lidské duše...?

- Všechno chci vědět hned! - jojo, další z nesmyslů nedávajících logiku. Příběh by měl být propracovaný a mít jistý smysl - s čímž naprosto souhlasím. Jenže nepíší se pouze kratičké povídky nebo samostatné knihy. Někteří lidé jsou příliš netrpěliví, chtějí určité informace vědět hned. Nebo jim při jejich jednoduchosti realističnosti nedojde, třeba je ani nenapadne, že autor hodlá vyjevit dosud skryté pravdy déle. Může znát k takovému zločinu dobré motivy... jako první mě napadá napětí v příběhu (o němž jsem se už jednou okrajově zmiňovala).
Avšak lidským extrémům bývají spisovatelovy důvody ukradené - alespoň pokud zůstávají skryté. Neznají hloubání nad tím, jak to něco doopravdy, při utváření názoru se drží pouze svých vlastních přihlouplých instinktů.
Abych byla konkrétnější... Určitě znáte sérii Divergence Povstalecká trilogie. SPOILER Četla jsem mnoho recenzí na první díl, kde mnozí autorku nazývali povrchní, protože v něm není zmíněno, proč tolik lidí žijí za hradbami Chicaga, co se skrývá za nimi... Přitom tohle tajemství se ukázalo být hlavní pointou celé trilogie! Rozhodně mi přijdou povrchnější lidé, kteří V. Roth osočovali, než ona sama. KONEC SPOILERU
Znám docela spoustu děl, kde si lidé museli určitou dobu počkat (narážím na své...?) i na drobnější detaily. Vím, že právě čekání nebylo u mnohých doceněné, protože takovéhle knihy - pokud si jejich čtení chcete užít - vyžadují jistou dávku trpělivosti.

- Slepost - nevnímají skryté motivy v příběhu, různé náznaky, s jejichž pomocí se spisovatelé snaží své čtenáře nenápadně navést na správnou cestu... Tento bod se týká třetího.

- Bylo to strašný! - Chápu, když člověk nějakou knížku nedočte, protože ho nebaví nebo mu/jí na ni zrovna nezbývá čas. Pak však nezískává právo ji hodnotit celou! Co kdyby ho/ji další části zaujaly (nebo naopak se mu/jí nelíbily), chytl by ho/ji děj... Sama jsem již několikrát četla něco, co mě na začátku příliš neoslovila, ale nakonec jsem se do toho vyloženě zažrala. Opačné případy mi také nejsou neznámé. Kdybych všechno a všechny posuzovala dopředu, přišla bych o spoustu krásných zážitků... ve své hlavě.

- Autor píše pořád stejně - další ze stereotypů, s nimiž se pravidelně setkávám. Jo, přečtěte si klidně povídku nějakého pisálka a pak si řekněte, že na jeho další se už raději nepodíváte. (Mohou vás napadnout otázky: Co když měl zrovna špatný den, co když se psaním svého příběhu/básně velmi pospíchal... Pokud se vašich myslí podobné věty ani nedotknou, nemáte pravděpodobně na psaní kritik dostatečné zkušenosti.) Mohu říct jen jedno - vážně objektivní a rozumné jednání.
Každému z nás se někdy něco povede, jindy ani ne, nejsme přece dopředu nastavení roboti (a v nevyzpytatelném umění dost záleží na subjektivním pohledu)... Nikdy nemůžete s jistotou po přečtení kreativního dítka říct, že daný spisovatel píše hrozně/jiný zase výborně.

- První díl ze série (nejčastěji trilogie) je nejlepší, abychom byli nalákáni k přečtení zbylých! - Všichni uvažujeme velmi prakticky, že jo.

- Spisovatelé jsou psychicky nemocní/mladí pisálci jsou úplně hloupí... - nespravedlivé kecy snad ani nemůžou nést úlohu někomu pomoct.

- Ale já mám vždycky pravdu! - na jednom z blogů, kde nejmenovaní pomáhají ostatním s tím, jak psát, jsem si všimla dané věty. V přímém znění ji zde nemáte, ale význam zůstává stejný.
Bohužel, podle toho, jakým způsobem kterými radami onen muž poučoval pisálky, jsem usoudila, že nemůže na všechno správně "kápnout". Prý pokaždé pozná, co je úmysl autora... hmmm. Jeho články si občas od sebe odporovaly, jako by se nemohl rozhodnout, k čemu je vlastně názorově nakloněn. Ne... spíše si neuvědomoval možnosti, jež mohou v určitých situacích nastat (nyní narážím snad na všechno, co jsem vypsala výše).
Když uspěji v literární soutěži, občas přemítám nad tímto - kdyby v porotě zasedal někdo jiný (a stačil by pouze jeden rádoby nezkušený znalec), mohla jsem zůstat neoceněna. I odborníci se liší! (Mimochodem, osobně mívám raději původní verze svých povídek. Do soutěží musím asi v polovině případů krátit - což vždycky nevyjde tak, jak bych si přála.)
Abych vám blíže přiblížila, k čemu mířím, jsem nucena zahrát si na trochu hrdou a pochlubit se. Před několika lety mě nějaký rozhodčí/dlouho píšící spisovatel nazval dívkou s opravdu mimořádným literárním talentem ("když přihlédne k mému věku"). Jestli tak usoudil díky staré verzi nyní vydaného Poslání...? Troufám si tvrdit, že ano. Nepovažuji se za dostatečně naivní nebo spíš domýšlivou, abych říkala, že dílko by se tehdy velmi zamlouvalo všem, co pracují okolo psaní. A už vůbec nevím, zda by mne ona žena po přečtení současné podoby knihy počasovala podobným, ne-li stejným přívlastkem.

Rady, kterých si na internetu můžeme přečíst tucty, neboť jsou po něm roztroušeny jako korálky z náhrdelníku, nám opravdu dokáží uškodit. Neříkám, že nikdy nepomohou - ano, mohou! Pokud však cítíte, že se na věci díváte jiným úhlem pohledu váš způsob vnímání se odlišuje od pisatelova, byla bych na vašem místě trochu opatrná.
Hlavně nepište jako psací stroje. Raději se pokuste dostat do úlohy počítačů s mnoha tlačítky a ještě více funkcemi. Ano, nebojte se vnímat možnosti, které vám umění, ať už literární nebo klidně zcela jiné, nabízí.

Tolik lidí touží po originalitě, a přitom ji sami podkopávají.
Hloubaví lidé vnímají realitu, povrchní přežívají v iluzích.

P. S. Právě jsem se přiblížila k jedincům z bodu č. 8... že se nestydím! :x
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | E-mail | Web | 1. ledna 2017 v 18:10 | Reagovat

Zajímavý a inspirativní článek

2 Mirimë (Karolína Kahounová) Mirimë (Karolína Kahounová) | Web | 2. ledna 2017 v 14:26 | Reagovat

[1]: Tohle není MŮJ komentář :)

3 Kaktus Kaktus | E-mail | 2. ledna 2017 v 15:28 | Reagovat

no, to je můj komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama