Nový rok a druhý díl...?

13. března 2017 v 17:28 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Novinky
Podruhé ahoj v Novém roce 2017 :)!

Jak se koukám, nepřivítala jsem svůj blog v posledních několika měsících do roku 2017. Tak snad se mi zpoždění podaří novým článkem napravit! (Všechno nové... :D)

Hned na začátku chci varovat, abyste neočekávali, že se chystám shrnout 2016 z mého pohledu. Podobné okecávačky (*samozřejmě je naprosto upřímná*) můžete - alespoň myslím - najít na mnoha stránkách. Dvanáct měsíců, kdy jsme si zapisovali poznámky do diářků, na jejichž hlavní straně se vyjímalo vytištěné číslo končící šestkou, pro mě byl v jednom úhlu pohledu naprosto přelomový a zároveň... docela, a až překvapivě, obyčejný.

Přeji vám všechno nejlepší do následujících nyní už 295 a půl dne. Jojo, ráda bych byla, kdybych mohla napsat poněkud vyšší číslo...! Avšak čas pro 365 jsem promarnila, při jeho plynutí (zvláště kvůli němu) jsem takřka zapomněla, co bych vám měla sdělit.




(pozn. Jojo, shledávám za trochu trapné vkládat sem v březnu přání Nového roku... ehm... spíše nového roku, když z něj stačila uběhnout téměř čtvrtina.)


Cesta za spásou se pomalu chýlí k začátku konce... Dostala jsem se do druhé třetiny příběhu! (Pokud každý díl trilogie počítám za jednu část celku. No, vězte, zamýšlela jsem, aby první, předcházející O., byl nejméně obsáhlý. Můj podivuhodný plán se zřejmě vydaří...!)

1. 1. v 19:53 padla poslední tečka O..

Druhá kniha mi dala zabrat, a když si vzpomenu na slovo, jež ji definitivně zakončilo kapitolou psanou z pohledu jedné nové postavy... trochu se mi klepou ruce. Zprvu jsem vůbec nevěděla, který z mých nápadů použít! Jaký z nich je nejlepší...
Ale jde pouze o velmi velkou maličkost - jelikož se domnívám, že na závěrech definitivně záleží.

Ráda bych vás upozornila na jednu zásadní věc - cesta O. byla velmi dlouhá. Pokračování Poslání jsem začala psát v průběhu druhé poloviny roku 2011 a díky své chuti vše plánovat šíleně dopředu jsem si již před uvrhnutím Lilien do další rozsáhlé kapitoly dobrodružství podrobně rozvrhla dějovou linku. Vlastně jsem v té době věděla, co se stane až za několik let... V případě postav týdnů... Ano, hádáte správně - situace, zvraty, které dojdou k uskutečnění ve třetím, závěrečném dílu... - ale odbočuji. V ten samý rok jsem se dostala na osmileté gymnázium, z čehož vyplývá, že mi nezbývalo tolik volného času. Občas jsem se ve své kreativní tvorbě vrátila k předchozímu dílu nebo pracovala na soutěžních povídkách, přes něž jsem dostala možnost "udělat si trochu jméno". Nebo alespoň jsem doufala, že se v literárním světě trochu "proslavím". (Všude po internetu hlásají, jak jsou soutěže veledůležité. Údajně určují potencionální budoucí autorovo uplatnění...)

Když bylo rozhodnuto, že má kniha bude vydána, nad O. jsem téměř ani nepomýšlela. Nemůžete se (nebo já nejsem tolik multitaskingová, abych to dokázala) zabývat dvěma knihami současně, zvlášť v případě, kdy vám nad hlavou visí časová bomba. Posléze, roku 2014, jsem se k němu vrátila. Jenže... Ano, znovu musím použít otravné ale! V mém osobním životě se přihodila jakási věc. Kterou nechci veřejně rozebírat. Lidé, co mě znají, pochopí. Udržovala mne oddělenou od vlastní fantasy tvorby, jojo, byla jsem docela... mimo. Což se zdá jako ironie, neboť jsem se zvláště v myšlenkách, méně na papíře, začala zabývat jedním realističtějším příběhem. Avšak o něm jindy.

A znova nastal čas se k O. vrátit. Duben 2016. Bohužel (a bohudík) jsem si do detailů nevybavovala, co se zatím dějově odehrálo a potřebovala jsem se dostat zpátky do kůže svých postav. Takže jsem začala s druhou korekturou. Trvalo několik dlouhých měsíců, než jsem se konečně dostala k části, kde jsem před mnoha lety přestala O. psát. Život není dokonalý, připravil mi mnoho zkoušek... Dokážete odhadnout, že mně od psaní po milionté něco zdržovalo! Minulou zimu jsem se dostala do spisovatelské krize. Nebo mne drtil ve svých omezujících pařátech jakýsi jev, který by se dal připodobnit k neschopnosti bez vnitřního pobouření napsat řádku. Ne, vůbec nešlo o to, že by se mi nedostávalo inspirace - jak jsem se zmiňovala, valná část nápadů ohledně CZS zůstala ponechána na starých, ručně psaných poznámkách -, spíš jsem se na psaní moc necítila. Což zčásti stále přetrvává... Zvláštní. V hlavě se vám rojí mnoho nápadů. Nedokážete je přitáhnout k sobě a už vůbec nevidíte způsob vhodný k jejich vyjádření. O.o

Snad se mi podařilo srozumitelně vylíčit, co předcházelo napsání tohoto dílka. O. je v porovnání s Posláním delší a složitější, což se odráží na počtu stran wordové verze - 234 stran. Až mně velké číslo překvapuje, když jej vidím napsané! :) Vypočetla jsem si, že při při vydání ve stejné úpravě formátu jako Poslání by dosahoval přibližně 340ti A5.

Co za slovo se skrývá za písmenkem O....? Neprozradím :). Mám dojem, že jsem na Oficiálních stránkách název již zmiňovala, a pokud jej chcete znát, můžete se pokusit proklikat desítkami článků :).

Ještě chybí dokončit závěrečné úpravy... Vím, co chci do rukopisu dopsat, a své představy uskutečním. Záměrně jsem vypustila určité informace s přesně mířenou myšlenkou, že vyjdou na povrch až ve třetím dílu. Na druhou stranu, nač čekat. Celý život přes CZS odsunuji kroky, které dávno vím, abych je učinila později. Už v extra-velkolepém vyvrcholení závěru trilogie nespatřuji valný smysl... A dokonce pochybuji, zda ho většina případných čtenářů ocení více v porovnání s tím, čemu mohu vtisknout tvář již nyní. :)

V poslední době se však necítím na vrácení se zpátky... Potřebuji od O. odstup minimálně pár měsíců. Pak snad všechno zase půjde, jak by mělo :).

Současně nevím, zda ho (dobře, název bude mužského či středního rodu) budete moci spatřit na pultech knihkupectví. Každopádně přísahám, že vás poinformuji :). Určitě pro Vás sepíši pár článků, které budu věnovat tématu podrobnějšího rozkreslení O., a těšte se i na doplnění informací o celé sérii. :)

S přátelským pozdravem,
Karolína
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama