Recenze: Drakie (1)

10. listopadu 2017 v 20:10 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Další
Ahoj, :)

Tohle je připravený článek o prvním dílu série, která je knihou, jejíž styl psaní se hodil k ději. Právě ten jsem hodnotila jako její největší plus.
Drakií zakončuji trojici vložených recenzí, které jsem tak trochu pozapomenula v souborech v počítači, kde jsou uložené i jako příspěvky do časopisu Primánek, a je nejspíš poslední recenzí na tomto blogu.
Místy je možná vidět, že jsem si při psaní některých částí možná dělala legraci :D.

Mějte se krásně,
Karolína


Drakie vypráví o šestnáctileté dívce Jacidě, která však není tak docela obyčejná… Žije totiž ve kmeni, který je chráněn magickou mlhou, a co je hlavní - jeho obyvateli jsou draki, tedy lidé, kteří se dokážou přeměnit v draka. Jejich pradávní předkové byli draci a oni se z nich vyvinuli během několik tisíců let trvající evoluce.
Jenže Jacida je i na drakii neobyčejná. Ovládá totiž jednu vlastnost, vlastnost, která se u drakií už dlouhou dobu, stovky a stovky let, považuje za ztracenou… Vlastnost, kvůli níž jí všichni její blízcí považují za něco víc… Dokáže dštít oheň…

DĚJ - 5/10
Kniha snadno zaujme originálním námětem (tedy alespoň mě připadal zvláštní). Potomci draků… to by mohla být zajímavá knížka, říkala jsem si, když jsem ji poprvé otevírala a vrhala se na čtení.
Už první kapitola je akční (stejně jako druhá), což myslím, příliš často nebývá. Nakonec jsem však byla ráda, že je tomu tak, v celém zbytku Drakie si akce moc neužijete - jsem přesvědčena, že je to škoda.
Hned v druhé kapitole se Jacida, hlavní hrdinka, setkává s Willem, který patří k lovcům, tedy lidem, co loví draki a prodávají jejich kůži a krev - ta má pro lidi léčivé účinky. Avšak Will lovce zradí je a zachrání Jacidu před téměř jistou smrtí.
Hned jsem si říkala, proč se Jacida chová tak lehkomyslně, když se s Azurkou, svou nejlepší kamarádkou, navzdory zákazům kmene vydává ven, tam, kam nikdy neměla jít… Avšak když se nad tím tak zamyslím, nakonec je docela i chápu (i když se Jacida hned neukázala v nejlepším světle, paní Jordanová podle mého mohla vymyslet něco lepšího).
Už po několika kapitolách si všímám jisté podobnosti se Smečkou (na tu jsem psala recenzi). Ať jsou to takové maličkosti jako to, že hlavní hrdinka žije u hor, krev drakiů dokáže stejně jako krev Ochránců ze Smečky léčit, nebo na první pohled zřejmá fakta jako je například záchrana na začátku knihy a podobný milostný trojúhelník (Drakie totiž též spadá do žánru young adult).
Nakonec jsem se rozhodla ověřit, zda by bylo možné, aby jedna z autorek "neopisovala", avšak oba dva první díly těchto sérií byly v originálech vydány v témže roce, takže by něco takového bylo takřka nemožné.
Jak už jsem psala, opravdu v hodně kapitolách za sebou se příliš akčních scének nevyskytuje, často mně připadalo (a připadá), že děj pokulhává. Když se nad tím zpětně zamyslím, dojdu k závěru, že se v knize toho nakonec mnoho neděje… Vnitřní pochody Jacidy se v některých případech neustále opakují a mě to někdy přišlo až únavné.
Občas mně dokonce připadalo, že v některých kapitolách za sebou se vytracovala dějová linka příběhu, jeho pointa - jako by se jednalo o samostatnou povídku. Tohle mě na Drakii vadilo asi nejvíc. I když je pravda, že mi to v některých chvílích zvláštně vyhovovalo, možná že tím je tato kniha docela originální, stejně by asi většina lidí očekávala, že v takovýchto a podobných knížkách bude akce víc a děj že nebude tak roztahaný a rozvláčný. Jenže mě to vyhovovalo opravdu jenom občas.
Já se srovnání se Smečkou kvůli podobnosti těchto sérií asi nevyhnu a musím říct, že u mě to o trochu vyhrála Smečka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama