Recenze: Válka zrcadel

5. února 2018 v 19:20 | Mirimë (Karolína Kahounová) |  Další
Vítám vás...,

s recenzí na skvělou knihu mnohorkát oceněné autorky Terezy Matouškové!

Určitě si je přečtěte,


Název: Válka zrcadel
Autorka: Tereza Matoušková
Nakladatelství: Nakladatelství Epocha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 224

Oficiální anotace
O očích se říká, že jsou oknem do duše. Ty Ankařiny připomínají pohled do zrcadla a kdo do nich pohlédne, znovu spatří své milované. Kaltská čarodějka a schovanka arcimága se naučila se svým darem žít, a už ani nepřemýšlí, zda to není spíš prokletí. Přesto se může její život ocitnout v troskách mávnutím motýlích křídel. Jako by nestačily intriky a politické hry. Začínají se vynořovat i bezejmenné stíny dávnověku. Odkaz bytostí, kterým stačí pár kapek krve, aby proměnily zapomenuté pohádky v krutou realitu...

Proč jsem si knihu vybrala?
Terezu Matouškovou jsem poznala před mnoha lety přes její blog. Již tehdy mě zajímala její tvorba, celkem mě zaujal svět Podmoří, který vytvořila, měla jsem však jiné knihy ke čtení. Autorka, redaktorka a pořadatelka literárních dílen za ty roky napsala a vydala pět knihy, jejichž děj se odehrává v onom fantastickém světě (z toho dvě samonákladem). Já jsem se stále neměla k tomu si je přečíst, protože jsem si říkala: "co kdyby se mi jedna z jejích knih nelíbila a přesto bych měla chuť přečíst si zbývající, jak to často bývá? Byla by to pro mě ztráta času." (Knížky Podmoří jsou na sobě nezávislé.) Minulý rok autorce, jež ve dřívějších dobách na českých vodách vystupovala pod přezdívkou Temnářka, vyšlo dílo nikterak závislé na Podmoří, a navíc mi nápad přišel výborný! Nezbývalo mi jinak než sáhnout po knize, kterou za několik málo minut budu recenzovat. (Až nahraji fotku autorky... grrr!)

O autorce
Tereza Matoušková patří mezi úspěšné autory nejmladší generace. Narodila se v roce 1990 a nyní žije v Praze. Vystudovala evoluční a ekologickou biologii a historii na Masarykově univerzitě v Brně. Je autorkou ponurého fantasy světa Podmoří, který lze zařadit i do tzv. arcanepunku - subžánru fantastiky, v němž vedle sebe existují magie i věda. V tomto světě se odehrávají její první tři romány - Hladová přání (Krigl, 2011), Vílí kruhy (Mytago, 2015), Děti vánice (Nakl. Epocha, 2016) - a řada povídek. Samostatným románem je Válka zrcadel (Nakl. Epocha, 2017), jehož děj se odehrává ve zmírajícím světě, stiženém invazí démonů.
Matoušková se ovšem věnuje i žánru new weird, zmiňme povídky Kulička hroznového vína (sborník vítězných prací ze soutěže Cena Karla Čapka Mlok 2014, Cena Karla Čapka a Nová vlna 2014), Dříme na loži z měděných drátů (bonusová povídka v knize Lenony Štiblaríkové Bratislavská bludička, Hydra 2014) či Pán krys (sborník vítězných prací soutěže New Weird Sladké sny, 2013). Povídka Kdo se bojí mauší (sborník nejlepších prací ze stejnojmenné soutěže Žoldnéři fantasie: Dálnice ke všem čertům, Straky na vrbě 2011) se dočkal v roce 2015 filmové podoby.
O své spisovatelské zkušenosti se Tereza Matoušková ochotně dělí s mladými začínajícími autory a v Brně a Praze pro ně pravidelně pořádá dílny tvůrčího psaní a další literární akce, například ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze nebo Knihovnou JIřího Mahena v Brně.
Její internetové stránky jsou: podmori.cz

Děj
Osmiletá Ankara vyrůstá v učení u mága Simona v Antolii, kam ji dala její tehdy ještě živá matka před hrozícím nebezpečím. Do města vtrhnou rasinejští mágové, z nich několik Ankara zabije magií svých očí. Zachrání jí Zafar, kterého v minulosti napadla ozvěna, jež způsobila, že nic nedokáže cítit.
Ankara je zrcadlo. Už jako u malého dítěte se nemohli shodnout, jaké má oči, u malé holčičky se dohadovali o celé její tváři. Její podoba je malá, bledá, černovlasá dívka, později žena, která je nucena plnit úkoly arcimága Simona pod hrozbou trestu. Ten, kdo spatří její oči, v nich uvidí své blízké. Také docháže na sebe vzít podobu, kterou si zamane (pokud se jedná o ženu) a jestliže ví, jak vypadá.
Děj pokračuje a my se zaplétáme do politických svárů, intrik, knize nechybí boje ani hrozící Soumrak, z něhož vylézají démoné bezejmenní. Začíná svět pohlcovat...

Můj názor
První kapitola je zvláštní a metaforická. Myslím, že je dobře, že kniha začíná zrovna Ankařiným dopisem, který poslala Zafarovi, jemuž často psala.
Děj je rozvržen do tří částí, jež jsou rozděleny na podčásti - kapitoly.
Kniha vypráví příběh z pohledu hlavní hrdinky. Někde jsem slyšela, že zde poprvé autorka v knize používá tuto formu.
Tereza má krásný styl vyjadřování a bohatou slovní zásobu. Najdeme tak v knize fráze a výrazy, které se v knížkách od zahraničních spisovatelů nevyskytují, ba často ani od těch píšících naším úžasným jazykem, češtinou. Dokáže použít určité slovo způsobem, kterým vyvolá požadovanou atmosféru a emoce, chytne vás za srdce a nutí s napjatými nervy číst dál, dál... a dál. Vlastně celá kniha je ponurá, místy mrazivá a drsná, což podtrhuje to, že se v ní téměř nedočkáme hezkého počasí. Užijeme si v ní plískanic až až. To mě přivádí na myšlenku, že autorčin styl je nezaměnitelný dílem přehršele básnických přívlastků, jsou postavené stylem, aby jakoby zapadly na své místo, kam se hodí a patří. Popisy přírody jsou vkusné, jedinečné, mimo jiné. Zvláště jsem si je užívala a občas mi nad nimi zůstával dech stát. Akorát mi vadilo, že často v knize najdeme místa, kde je v hodně větách za sebou použita spojka "a".
Nápady ohledně zrdcadel, Soumraku, ozvěn a krvavé magie mě nadchly.
Zejména první část knihy (a nemyslím první část podle rozdělení) je celkem nepřehledná z hlediska děje, všimla jsem si, že se zde vyskytuje hodně informací na krátkém místě. Ale chápu, že začátek nebyl tolik důležitý a že zřejmě jde celkem i o styl autorky, jak jsem měla čest poznat. Přesto, aby byla tato dvacetadvěstěstránkové knižní dílo přístupnější čtenářům, by bylo nutné se v jistých ohledech se více rozepsat.
Na začátku vystupuje hlavní hrdina jako dítě, zákonitosti světa, do nichž než se stačíme ponořit, se musíme ihned vynořit díky rychlému spádu, nezná. Čtenář se v nich může ztrácet později, kdy Ankara dospěje - přece nebude vysvětlovat, co dávno ví.
Nenajdeme zde jednu hlavní zápletku, od níž by se odvíjel celý námět, ale spoustu. Až mi přišlo, že jde o jistý výňatek popisující Ankařin svět a její svět a že jde o sérii, která má mnoho dílů. Popis mi přišel netypický.
Vinou toho, že kniha čítá nemnoho stránek, a ještě autorčiny chyby, jsou postavy málo propracované. Mnoho se o nich nedozvíme a přišly mi nedokreslené. Zde se jich na knížku této délky objevuje hodně. Každopádně jsem oceňovala sarkasmus hlavní hrdinky. Ankara mi povahově byla sympatická, líbila se mi její síla, odhodlanost, statečnost, odvážnost.
Štvalo mě, že Yelizaveta ji každou chvílí oslovovala "kočičko"... Jinak jí snad za celou knihu neřekla, přišlo mi to trochu... nereálné.
Pár situací se v knize opakovalo, jako by autorku zajímaly víc politické boje někde jinde než osudy postav. Teď mě napadají kupříkladu návštěvy hostinců, v knize se vyskytovaly tři nebo čtyři.
Najdeme zde občas nějaké to sprosté slovo, což by mně nevadilo, nechápala jsem ale, že téměř každý nebo spíš úplně každý muž vyskytující se ve Válce zrcadel dělal vulgární narážky nebo se choval oplzle. Chápu, že se autorka asi snažila přiblížit tomu, jak to ve středověku vypadalo, ale vážně nemusel být téměř každý zástupce mužského pohlavý takový.
Konec knihy se mi zamlouval.
Ačkoli jich nemusí být zřejmé, najdeme ve Válce zrcadel mnoho hlubokých myšlenek.
Jinak, nesouhlasím s nejmenovaným komentátorem tvrdícím na databaziknih.cz, že fantastika se nikam neposouvá.

Hodnocení
Originální, hluboká a překvapivá Válka zrcadel má v sobě jakési zvláštní napětí. Zrovna se mi ale nelíbilo přehršele informací - neboli stručnost -, nedotáhlé postavy kromě hlavní hrdinky a další maličkosti. Doporučuji všem milovníkům fantasy! Navíc koupí a přečtením nebo alespoň přečtením dané knihy podpoříte české spisovatele, jen do ní.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
zdroje obrázků: https://www.databazeknih.cz/knihy/valka-zrcadel-338532
http://www.mfantasy.cz/2017/06/matouskova-rozhovor-zrcadla/
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karolína Kahounová Karolína Kahounová | 5. února 2018 v 19:23 | Reagovat

* Nápady ohledně ZRCADEL... omlouvám se. I já samozřejmě dělám chyby :,).

2 Karolína Kahounová Karolína Kahounová | 5. února 2018 v 19:32 | Reagovat

Pod "Přesto, aby byla tato dvacetadvěstěstránkové knižní dílo přístupnější čtenářům, by bylo nutné se v jistých ohledech se více rozepsat." mělo být:
Na začátku vystupuje hlavní hrdina jako dítě, zákonitosti a další světa, do nichž než se stačíme ponořit, se musíme ihned vynořit díky rychlému spádu, nezná. Čtenář se v nich může ztrácet později, kdy Ankara dospěje - přece nebude vysvětlovat, co dávno ví.

3 Aires Aires | Web | 10. února 2018 v 20:11 | Reagovat

Skvělá recenze :) Kniha mě docela zaujala, tak se po ní podívám v knihovně :) Má zajímavý nápad :)

4 Karolína Kahounová Karolína Kahounová | 14. února 2018 v 20:31 | Reagovat

[3]: Děkuji :). Snad se ti bude líbit, pokud si ji přečteš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama